Prosinec 2012

asi takovej pocit

26. prosince 2012 v 0:46 | Oli |  day by day
.. jako bodnutí nože

totálně si to nedávám, ten týdenní stres.
říkáte si z čeho může mít 14-letá holka stres, ale jo mám. nejsem stejná jak ostatní pubertální holky mého věku, co řeší jenom pičoviny, a kolik utratili za šminky. už jsem si přece jenom něčím prošla, a nějak jsem vlastně tím dospěla.
chápu, že si každý nese zodpovědnost za to co dělá, ale myslím, že já si toho už vytrpěla celkem dost. rodiče sice nemám, ale mám tu nejbáječnější bábi a skvělýho dědu, kteří mě mají fakt rádi. moc mi na nich záleží. a pocit, že kvůli moji blbosti mají problémy, na to se mi nechce ani trošku pomyslet. mám toho nejúžasnějšího kluka a nadevšechno ho miluju♥ je to moje zlatíčko. někdy mě fakt sere, ale za nic bych ho nevyměnila.
ruce se třesou, v krku cítím hořkost, do očí se mi vrhají slzy a po zádech mi běhá mráz.
jo, ASI TAKOVEJ POCIT zažívám poslední týden. i na ty zkurvený vánoce. říká se "svátky klidu a pohody" a kde je ta zkurvená pohoda a klid? kam zmizela?
je to jako hroznej sen, a jediny co si přeju je, probudit se z něj a dělat že se nic nestalo a bylo vše jak dřív. nemyslete si, že jsem nějak v piči skrz lásku,rodinu,školu,přátele apod. je to uplně z jiného soudku.
napadlo mě sta tisíc myšlenek, abych se tohodle všeho mohla ušetřit, ale na to se mám až moc ráda, a lidi, kteří mě mají rádi a dokonce milujou, by mi nadevše chyběli a věřím, že i já jim. musím být silná.
to, co si pak budou myslet ostatní, je mi těžce u prdele, jen potřebuju nějakou jistotu. snad to vše dobře dopadne.
protože tenhle pocit, ty myšlenky, ta nechuť do všeho mě ničí. a ničí mi všechno. rodinu, lásku a i ten skvělej vztah co mám.