day by day

nějaká nová móda?!

26. ledna 2013 v 11:37 | Oli

To jako začíná být nějaká nová móda ty "pro ana" blogy?"
Jako holky nic ve zlým, ale zdá se mi to celkem ubohý. Včera jsem pár blogů sjela a pročetla. Slečny, které si "myslí" , že jsou tlusté tam přidávají články se svými jídelníčky, které se skládají jen z půlky banánu apod. Nejvíce mě zaráží, že hubnou ty holky, které už jsou dost hubené a potřebovali by akorát přibrat. Někdo by měl vážně těm rádoby snažícím se holčinám dát facku na probrání. Kdyby byli nějak tlusté a snažili se zhubnout normální cestou, a jako motivaci by si založili blog, tak si řeknu "jooo, tyvole to jsou aspoň borky" , ale touhle hladovkou se mi to zdá celkem směšné. A hlavně u holek co mají 170cm a 40kg a snaží se zhubnout. No to mě vážně poserte na holý záda:D. Holky proboha proberte se! Samozřejmě chápu, je to jejich věc a do toho jim kecat nemůžu, že. Ale dá se zhubnout mnoha jinými způsoby a oni si vyberou zrovna ten nejhorší. A navíc blog nemají jen 13let více. Mají ho i menší holky, které mají třeba dejme tomu 9 let, jen tak náhodou narazí na váš blog a začnou se jím inspirovat:). Také jsem na nějakém tomhle blogu četla, že si ty holky vymýšlí různé citáty aby zvládli nežrat. Mě je to jedno, nežerte si jak chcete, ale až budete mít problémy s lámání nehtů, vypadávání vlasů, málo energie, nebudete mít děti, tak si řeknete "bože, já jsem byla taková kráva" , ale to už bude bohužel pozdě, protože už NIKDY nebudete jíst tak, jako dřív. Tyvole lidi, je mi z toho zle. A těch "pro ana" blogů přibývá víc a víc.

Jaký máte názor vy na tyhle blogy? A co říkáte na tenhle způsob hubnutí?

a tak zase po dlouhé době.

25. ledna 2013 v 21:39 | Oli
Jojoo.
Ještě žiju:D Poměrně dlouhou dobu jsem se neozvala, protože ve škole jsem měla uzavírání známek a učitelé se asi zbláznili, a dávají nám strašně moc učení, a nějak to nezvládám. Bohužel budeme mít "prázdniny" jen jeden den. Máte to tak i vy? Slyšela jsem, že ostatní školy mají třeba týden. Ale jak jsem psala už hodněkrát, naše škola stojí za hovno:D. Nic nového, co se týče mě není. Vše ve starých kolejí. S mým klukem pořád máme krizi, ale jsme i přes to spolu. Jsem ŠŤASNÁ, že už je konečně víkend a já za celý týden se pořádně hezky vyspím do 11. Dneska jsem přemýšlela nad mnoha věcmi. Hlavně nad tím, jaké mám štěstí, že mám tak skvělou rodinu, úžasného kluka a ty nejlepší ségry:). Jsem za to moc vděčná. Nebýt jich, nejsem to já a jen s nimi mohu být přesně taková, jaká jsem a nemusím se zbytečně přetvařovat.

Taky máte takové ty chvilky, kdy nad vším přemýšlíte a uvědomíte si spoustu věcí?

Kdyby jste chtěli zhodnotit blog, tak ZDE

Totálně zničená:D.

20. ledna 2013 v 19:09 | Oli

Pro dnešek mám opět dost:D.
Byla jsem nakupovat, a věřte mi, nikdy jsem takové nervy při nakupování neměla. Jela jsem prvně na freeport, který jsem prošla úplně celý, a NIC! Nic se mi tam nelíbilo, nic mi nesedělo:D. Takže jsem čekala s mým klukem na autobus, a jeli jsme zpátky do Znojma. Ve Znojmě jsme zašli do New Yorkeru a do Takka. Až nakonec v Takku jsem si vybrala kalhoty a mikinu. Jsem za dnešek úplně zničená:D. Tolik věcí co jsem prozkoušela, tolik nadávek co jsem vypustila. Ale jsem na sebe pyšná, protože mi obvykle nikdy z nákupů nic nezbyde, tak mi zbyly dneska 200:D Dobré ne?

Jinak zítra opět ta stresující škola. "Strašně" se tam těším, protože hned v pondělí mám do půl 4, protože mám bohužel odpoledňák tělák:D. Jenže já na něj nejdu. Proč? Protože mě moje "úžasná" třídní přihlásila na olympiádu němčiny místo tělocviku:D. Jsem fakt nadšená no. Vůbec se mi tam nechce. Ale musím se pochlubit, minulej rok jsem byla i v okresním kole a vyhrála jsem 3.místo jak ze základních tak i středních škol:D. Ale nejsem nějakej šprt, jak to tak vypadá. Němčina mi jde sama od sebe. To je vlastně jedinej předmět, kterej mi jde:D.

A co vy? Jak se těšíte po víkendu do školy?:)

pohodová neděle

19. ledna 2013 v 21:19 | Oli
Pro dnešek si už dávám konec.
Založila jsem novou rubriku o hodnocení blogů, a zapsalo se poměrně dost lidí, to jsem ani nečekala, že jich bude tolik:D. Dnes jsem zhodnotila polovinu blogů a zítra k večeru to dokončím:). Tak kdo by chtěl zhodnotit, může se zapsat ZDE


Zítra mě čeká skvělá neděle! Proč? Jedu nakupovat po dlouhé době nějaké to oblečení, tak pojedu s mým klukem na Freeport a budu se snažit ulovit nějaké skvělé kousky, pak bych vám sem dala kdyžtak fotky:). Nakupování zbožňuju ale i nesnáším. Ze všeho nejvíc nesnáším, když si chci něco koupit a líbí se mi to, jenže už mají poslední a jen ne v moji velikosti! Za to bych vraždila. Budu muset poměrně dřív vstávat, protože jsem zvyklá o víkendu si spát do oběda:D. V 11 nám jede autobus, tak zítra se budu muset snažit to spaní trošku zkrátit:D.

A co plánujete vy na neděli?

žádnou originalitu nečekejte.

18. ledna 2013 v 21:49 | Oli

Nebudu nějak moc originální a použiju výmluvu, jako většina z vás.

Jo, je škola. Uzavírání známek a já se alespoň trošku snažila si to opravit, jenže nějaký extra dobrý výkony nemám:D. Můj "milovaný" učitel matiky mi prostě musel dát za 4, jak já ho zbožňuju. A kromě té čtyřky mi vychází 5 trojek. Bohužel, na víc nemám. Ale je to taky o tom, že jsem hafec líná a nechce se mi do toho, a nejsem určitě jediná. Mě stačí že mám z NJ za 1, protože nějak přemýšlím že bych šla na hotelovku do Retzu. Je to dobrá škola, mám to jen 20min. vlakem a na praxi bych si vydělala slušný prachy:D. Jenže bych to asi nezvládala časově, takže se ještě budu rozmýšlet. Mám kluka a představa, že bych se s ním viděla třeba jen o víkendech je hrozná. Ale zase tady v tomhle zapadákově nechci zůstat. No, ještě mám rok čas na rozmyšlenou.

A co vy? Na jakou by jste chtěli jít školu? A pokud už jste na střední nebo dokonce vysoké, tak jak se vám tam líbí?:)

where is the love?

11. ledna 2013 v 17:33 | Oli
Jo, chápu že je ve vztahu důvěra důležitá, ale někdy tam ty pochybnosti být musí.
Ve vztahu jsou nejlepší začátky. Na očích máte nasazené růžové brýle, všechno se vám zdá tak úžasné, a že lepší to už být nemůže. Nojo, taky jsem to tak zažívala. Motýlky v břiše, úsměv na tváři když ho vidíte. Ale všechno pomine. Vždycky se najde někdo třetí, kdo se vám do toho bude srát. Ať je to nejlepší kámoška/kámoš nebo škola apod. A už to začne. Hádky, vyčítání, nadávky, litování, rozchody a návraty.
U každého to tak být nemusí, ale u mě tomu tak je. Tím nechci říct, že nejsem šťastná, to ne. Jsem a moc, jen bych někdy s chutí vrátila ty časy, ta krásný nevinný začátky, kde jsme neřešili blbosti, jako řešíme teď.
Facebook. Kdo by ho v dnešní době neznal, že? Tam jsem si začla psát s mým teď už klukem. A díky téhle sociální s prominutím "sračce" jsme se dali dohromady. Ale poslední dobou nás to rozděluje čím dál víc. Říkala jsem to, a říkat budu pořád - Facebook vyvolává hádky, ničí vztahy a nutí žárlit.

Máte taky nějakou takovou zkušenost? Nemusí se vůbec jednat o kluka, klidně i o přátele atd.

znáš to?

10. ledna 2013 v 16:56 | Oli
Chybíš mi.
Znáte takovej ten pocit, když vám chybí milovaná osoba a nemůžete s ní být? Přitom by jste udělali cokoliv, i za těch blbejch 5 minut by jste dali všechno. Jen proto, aby jste tu osobu mohli mít u sebe, co nejpevněji a vší silou obejmout a snažit se nikdy nepustit.
Bohužel tohle teď prožívám. Někomu by se zdálo že 4 další pro mě utrpující dny jsou jak nic, že to rychle uteče. Ale to jste na omylu. I ta nejobyčejnější minuta se zdá být dlouhá jak hodina. Je to nekočný a představa těch čtyř dnů mě doslova zabíjí. Ale já to zvládnu, ty 4 dny přežiju a vynahradím si všechno. To slibuju. Nikdy se mi nestalo, že bych byla tak v prdeli, skrz to, že mi někdo chybí, a už vůbec se mi nestalo, že bych i ronila slzy. To je asi poprvé.

Znáte taky takový pocit, když vám někdo tak šíleně chybí, a dali by jste cokoliv za strávenou minutu s tím člověkem?

be afraid

9. ledna 2013 v 16:09 | Oli
Štve mě to!
Každej rok si dávám předsevzetí, jak směním spoustu věcí a i sebe. Jenže NIKDY mi to nevyšlo. Jo párkrát jsem začla, ale nikdy to nedošlo do úplného závěru. Závidím těm holkám, co mají pevnou vůli, něco si řeknou nebo umíní a jdou do toho po hlavě.Takže odedneška se začínám měnit a změním spoustu věcí!

Ne. dělám si prdel:D Asi mi chybí nějaká motivace, nebo fakt nevím.

Ale podle mě je to zbytečné si dávat předsevzetí na nový rok. Člověk se může změnit kdy chce, a ne jen na nový rok. Ale zní to právě líp, když se řekne: "Od novýho roku začnu....." Chtít je pěkný, ale mít je mnohem hezčí no:). Třeba někdy najdu něco, co by mě nakoplo a já bych se do toho všeho vrhla vší silou, ale nějak bych s tím nepočítala. NEMÁM PEVNOU VŮLI a nikdy jí mít nebudu.

miluju svůj život, a jsem zkurveně ráda za to, kdo jsem!♥

6. ledna 2013 v 21:15 | Oli
Někdy tak nad vším přemejšlím, a říkám si, že jsem vlastně ráda za to kdo jsem.

Samozřejmě, že mám plno chyb a chtěla bych je změnit, ale můžu se snažit sebevíc, ale sebe prostě nezměním. Stejně tak, jako nezměním že hlavní město Francie je Paříž:D (jo, vím blbé přirovnání, ale nic lepšího mě v tuhle chvíli nenapadlo) Jsem tvrdohlavá, a měnit se nechci, ikdyž mě někdy to moje sobecký chování hodně zaráží, a říkám si, že se chovám jak totální magor:D. Ale jsem to já, a taková budu pořád, a jestli se to někomu nelíbí ať mi políbí třeba prdel:). Je to sice smutný, že jsem si to všechno uvědomila až teď, že jsem ráda za to kdo jsem a co mám. Ale lepší pozdě, než nikdy:D. Hodně lidí si stěžuje, jak mají těžkej život(většinou jsou to ty holčičky v pubertě, co se zamilovali do kluka a hodně jim zlomil srdce), přitom si neuvědomují, že někdo se má mnohem hůř a ten jejich problém, je oproti jinačím problemům ten primitivně nejmenší. Ale říkám si, že bych někdy ráda vrátila ty časy, kdy největším problémem bylo rozbité koleno. Teď píšu jak nějaká ženská co už je v přechodu, že:D. Ale je to tak, sice mi je teprve 14, ale zažila jsem toho poměrně dost na ten můj věk.
Čeho si v životě nejvíc vážím? V životě si nejvíc vážím moji rodiny a mého kluka.

Moje rodina není úplná jak většina rodin. S matkou nebydlím, ta má svůj život s jiným chlapem a "fotříka" skoro neznám, jen od vidění, ale já ho neberu jako mýho tátu:). Žiju - bydlím s bábi a dědou. A musím říct, že mi to takhle vyhovuje víc. Stačilo mi pár zkušeností s matkou, a už to peklo dál zažívat nechci:). Jediná pozitivní věc s mojí matkou je, že mám ty nejúžasnější ségry. Sice jsou menší - Linduška 4roky a Terezka 2roky, ale jsou to ta nejúžasnější malinkatý stvoření:D Nikdo neumí tak zvednout náladu, jako ten jejich roztomilý smích.

Můj kluk je to nejúžasnější co mě vlastně mohlo potkat♥ Nikdy bych nevěřila, že mi kluk změní takhle život a samozřejmě k lepšímu:). Vytáhl mě ze sraček, pomohl mi z určitýma věcma a postavil mě zase na nohy, a za to jsem mu nesmírně vděčná. NIKDY bych ho za nic na světě nevyměnila, protože miluju jen jeho a tak tomu bude napořád! :) Ne jen že je to můj kluk ale vlastně i nejlepší kámoš:) Takže je to takový 2 v 1:). Sice máme teď poslední dobou na hovno období, ale to je taková ta menší krize, to zas bude v pohodě, jako dřív:).

Zkrátka miluju svůj život! A jsem zkurveně ráda, za to co jsem, co dělám a co mám. Můj život není zrovna nejlehčí, musela jsem přejít mnoho překážek a zábran, nemám zrovna ty nejlepší zážitky co se týče dětství apod. , nemám nejlepší kamarády co mi v nejhorším pomohou, ale já se obejdu i bez jejich pomoci. Žiju jen pro lidi co mě mají rádi a mýho kluka co mě miluje, ostatní co mě jen za zády pomlouvají, ti mě nezajímají ani trošku a mám je v prdeli, nejhloubějc co to jde!:D ( jo, je to nechutný).

A co vy? Změnili by jste něco ve svém životě? Nebo jste taky rádi za to kdo jste?:)

mimo realitu?

5. ledna 2013 v 20:13 | Oli

Taky máte někdy takové ty myšlenky, proč tady vůbec jste?

Alespoň na chvíli bych chtěla utéct z reality, někam úplně jinam, na chvíli vypnout a nic neřešit. Ale to nejde. Protože bych chyběla (aspoň si to teda myslím) pár lidem, kteří mě mají rádi nebo dokonce milujou a v těch nejhorších chvílích jsou semnou. Někdy mám pocit, že si myslím, že už je to všechno v pohodě a lepší, ale furt to v pohodě není. Poslední půl rok se to semnou táhne. Taková ta nechuť do všeho:). Určitě to všichni znáte. Nic se vám nechce, ale přes to musíte. Každej se snaží, aby mi bylo líp, jenže nějak se jim to nedaří.
Občas tak nad vším přemýšlím, a říkám si, proč je všecko tak složitý? Proč neexistuje nějaký tlačítko ON/OFF a kdybych už nemohla a nechtěla tady bejt, jen bych to zmáčkla, a prostě bych vypla. A byla MIMO REALITU. Fakt by se to někdy hodilo, a myslím, že ne jen mě:D. Ale má to jedno mínus. Sice bych byla nějakou chvíli mimo toho všeho, jenže jak se říká - všechno krásné někdy musí skončit, a musela bych zpátky do toho stereotypu - reality. A bylo by to pořád ve starých kolejích. Takže je to asi zbytečné, ale někdy by se to vážně hodilo.
Nejvíc mě mrzí a sere, že s lidma s kterýma jsem něco prožila, tak s těma už se ani skoro nezdravím nebo spíš už to není takové jako předtím. Nojono, časy se mění a lidi s ním.
Nesnáším takovej ten pocit, když udělám nějakou chybu, ale zpátky to vzít nejde a to, co je na tom nejtěžší, je tu chybu napravit. Ale většinou je to úplně zbytečné, se snažit něco napravovat, protože lidi se bojí dát další šanci, aby se náhodou zase nezklamali, přitom to může být lepší než předtím, ale taky nemusí že:D.
A co mě sere ze všeho nejvíc? Že když mě zradí osoba, od kterého to nejmíň čekám a říká si "kamarádka" nebo zradím já ji, nebo vůbec se nemusí jednat o přátelství, může se jednat třeba o lásku, tak už to NIKDY nebude jako dřív. Bohužel. Protože pořád je tam ta pochybnost, a pořád musíte si přehrávat, že vám ten člověk ublížil, a nedokážete to jen tak zahodit a jít dál, protože vás to zevnitř užírá.
Jo, vím že je spousta způsobů jak utéct z tý zkurvený reality. Třeba pomocí chlastu, drog, hulení. Ale já to nemám zapotřebí se takhle kurvit. Radši se vypořádám s tím, že z tvrdý reality utéct nejde, že lidi se mění a že to co se posralo, už nikdy nebude jako dřív.

A co vy, taky by jste chtěli někdy utéct od toho všeho a být MIMOREALITU? :)
 
 

Reklama